Max Zorin (Christopher Walken) získal díky nacistickému genetickému experimentu mimořádnou inteligenci, kterou chce využít k ovládnutí světového trhu. Podaří se mu krádež tajného materiálu o výzkumu mikročipů. James Bond (Roger Moore) má zabránit Zorinovi, aby pomocí zemětřesení v San Andrasu a zatopeném Silicon Valley v Kalifornii uskutečnil svůj ďábelský plán. Agent 007 však zatím stěží chrání vlastní život před May Day (Grace Jones). Tato černoška v Zorinových službách je totiž psychopatický vrah…
Po Diamanty jsou věčné je Vyhlídka na vraždu již druhou bondovkou, která zakončila jednu dlouhou éru Jamese Bonda (V tajných službách Jejího Veličenstva se jednoduše počítat nedá, protože šlo o jediný film, kde si George Lazenby tuto roli zahrál). To, že Roger Moore nebude hrát roli agenta 007 věčně bylo vždycky jasné, přesto ovšem Moore vydržel v roli od roku 1973 dlouhých 12 let a to až do doby, kdy ve věku 58 let bylo jasné, že konec je definitivně nevyhnutelný.
Potřetí za sebou novou bondovku natočil John Glen a tahle bondovka má jeden tah na branku- Výborného záporáka. Max Zorin v podání Christophera Walkena (tuto roli mohl mimo jiné hrát i David Bowie, kterému mi by tahle série neskutečně sedla) je děsivým protivníkem a Walkenův výkon je zde naprosto skvostný. Jedná se o jednoho z nejlepších bondovských padouchů v celé historii série. I dvě stěžejní Bond girl (nedávno zesnulá) Tanya Roberts a Grace Jones jako šílená May Day jsou ideálně obsazené a v rámci éry Rogera Moorea si Vyhlídka na vraždu bere vše čím je tahle bondovská éra tolik specifická. Jenomže po vzoru Diamanty jsou věčné to definitivní tečka nejideálnější.
I na prahu šedesátky se Moore snaží co to jde, právě v rámci Vyhlídky na vraždu je ale definitivně vidět, že je ideální čas na odjezd do domova důchodců pro agenty ve službách Jejího Veličenstva. On sám s pomocí kaskadérských záskoků se snaží sebevíc, nikdy předtím ale nebyl v rámci série pokročilý Mooreův věk tolik znát. Nezachránila to ani snaha o další nápadité akční sekvence, která byli do jisté míry přestřelené tak jak se na tuhle bondovskou sérii slušelo a ta uvolněná atmosféra, kterou Mooreovy filmy byli specifické začala být už jednoduše směšná. Samotný úvod navnadí na důstojnou rozlučku, která je ale i přes vynikajícího záporáka, slušné Bond girl a herecký debut Dolpha Lundgrena jednoduše průměrná.
Na poměry série nemá Vyhlídka na vraždu ani kdovíjak dobrou úvodní písničku (A View to a Kill od Duran Duran je spíše dost možná nejhorší v celé sérii) a ani její úvodní titulky nejsou kdovíjak strhující. Přitom to ovšem celé nepůsobí únavou materiálu a třeba samotný scénář je na poměry tehdejších bondovek výrazně silnější právě i díky tak trochu zajímavějšímu padouchovi. Závěr na mostě Golden Gate v San Franciscu je taky výborný, jenomže cesta mezi intrem a k tomuto finále je vlastně celou dobu tak trochu nesourodě klikatá, že to kdovíjak v rámci celku nefunguje jako ta výborná bondovka. A celé to nakonec ve finále ukáže, že by možná bylo lepší, kdyby se Moore rozloučil už v Chobotničce. Přesto ovšem Vyhlídka na vraždu není pohroma. Je jenom jednou z nejslabších bondovek, která naznačila, že konce jednotlivých ér budou pro sérii s Jamesem Bondem hodně náročné a i samotné odkazování tvůrců na to, že Moore na to už víceméně nemá začalo být vyloženě trapné.
Tato bondovka je zároveň poslední kde se Lois Maxvell objevila jako Moneypenny (v téhle roli od Dr. No vydržela neskutečných 23 let/14 filmů) a jde tak i v tomto ohledu o zásadní bondovku. Moneypenny sice na první pohled neplní v rámci bondovek zase tak zásadní úlohu, právě ale její chemie s Jamesem Bondem tvořila jeden ze základních trademarků série. Už po konci Vyhlídky na vraždu ale bylo jasné, že tvůrci musí s Bondem začít zcela od znova a zase trochu jinak. A tak v roce 1987 s bondovkou Dech života přišli změny a poprvé od Goldfingera se série vydala tak trochu jiným směrem……….
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer Studios
