Strašáci – Strašáci jsou zážitkem, který snadno vyrazí dech.

Učitel matematiky David (Dustin Hoffman) přijíždí z Ameriky se svou ženou Amy (Susan George) do její rodné vesnice Wakeley u pobřeží Anglie. Společně se usadí v opuštěném a poněkud zchátralém domě. Jednoho dne pozvou stavební dělníci Davida na lov a v jeho nepřítomnosti Amy znásilní…

Jedna britská vesnice, intelektuální učitel matematiky v podání Dustina Hoffmana, jeho celkem pohledná žena v podání Susan George a a též plno buranů, kteří manželskou dvojici zásadně potrápí. K vrcholovému thrilleru někdy stačí i takhle málo. Sam Peckinpah vzal knihu Gordona Williamse a společně s Davidem Zelagem Goodmanem sepsal jeden z nejlépe budovaných thrillerů všech dob, který dodnes patří mezi špičku svého žánru.

Peckinpahovy Strašáci ukázkově pracují s napětím*. *Peckinpah bravurně buduje atmosféru, přičemž to celou první polovinu plyne tak klidným způsobem, že člověk nečeká v druhé polovině tak brutální gradaci, která navíc nabízí jeden z psychicky nejnáročnějších závěrů všech dob. Peckinpah prostě natočil film, který stejně jako Mechanický pomeranč vznikl v roce 1971 a který by stejně jako Mechanický pomeranč šlo snadno obvinit z oslavy násilí. Jenomže stejně jako v případě Mechanického pomeranče Peckinpahovy Strašáci skutečně násilí neoslavují, ale naopak předvádí, jak brutálně může dopadnout obrana vlastního okolí a zoufalost ze situace, která hlavní hrdiny Strašáků pronásleduje. Navíc se zde velmi ukázkově předvede, že při snaze o zastavení monster se z člověka též velmi snadno může stát monstrum, které se od těch monster, které chtělo zastavit ve finále vlastně zase tak neliší. Ale nic diváka nemůže překvapit na závěr.

Od začátku je zcela jasné, že něco není ve vesnici Wakeley v pořádku. Nic ale diváka nemůže pořádně překvapit, jak události v této vesnici skončí. Právě v tomhle ohledu Peckinpah dokáže neskutečným způsobem gradovat atmosféru a ve zlomovém momentu definitivně překlopí pravidla hry. Před tím se celou dobu pouze ukazuje, že jsou obyvatele Wakeley hodně zvláštní, začnou se přitom dít záhadné věci a David jako zakřiknutý intelektuál navíc nepůsobí jako člověk, který by si snadno ve vesnici vydobyl respekt (je přece jen pořád o hlavu menší než většina mužů). Přitom všem se díky vynikající kameře Johna Coquillona dokáže naprosto bravurně prodat aktuální emocionální pocity hlavní dvojice a především divák snadno podlehne Coquillonovým velkým detailům. Jde nejenom o bravurní ukázku „Show, don’t tell“, ale především ukázku toho, že Packinpahova silná režijní ruka ve spolupráci s Coquillonovou kameramanskou rukou bok po boku to zoufalství dvou hlavních hrdinů prodává ještě mnohem přesvědčivěji.

Peckinpah navíc často sází na zpomalené závěry, které se většinou vyskytují při násilných scén a právě v tomto ohledu jsou tyto násilné pasáže ještě více silné. Strašáci jsou jedním z těch filmů, kde se husí kůže u diváka objeví velmi snadno. A má atmosféru, na kterou může dodnes většina thrillerů jednoduše žárlit.

Strašáci jsou jednoduše zážitkem, který snadno vyrazí dech. Terorizující finále je vrcholem výborně vygradovaného zážitku, který se může opřít o silný výkon Dustina Hoffmana, výborný střih a dokonale mrazivý soundtrack Jerryho Fieldinga. „Já netrefím domů“. Já taky ne“. Poslední dvě věty filmu zásadně dokazují, že Peckinpah natočil nejen univerzální ukázku toho, jak vybudovat atmosférický thriller, ale též něco s neskutečně silným přesahem…….

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Photo © Buena Vista Pictures

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.