Bard Edgin Darvis (Chris Pine) se živí tím, že se svou partou zlodějíčků pomáhá měnit majitele vzácných artefaktů (jednomu ho ukradnou a druhému prodají). Je to práce, při které prakticky neustále strkáte hlavu do oprátky, a ani Edgin nemůže mít věčně kliku. Když se mu podaří šlohnout to, co se nikdy nemělo dostat do nesprávných rukou, a on to navíc do těch rukou dobrovolně vloží, spustí dominový efekt, který může otřást celým světem. Edgin je sice tak trochu zmetek, ale pořád má v sobě kousek cti, a tak se rozhodne napravit, co spískal. Protože však proti němu stojí armáda nelítostných zabijáků, mocných čarodějů a bývalý kamarád Forge Fletcher (Hugh Grant), potřebuje tým, se kterým by mohl mít aspoň nepatrnou šanci v tomhle úkolu obstát. Mezi jeho spojenci nechybí drsná válečnice Holga Kilgore (Michelle Rodriguez), ušlechtilý paladin Xenk Yendar (Regé-Jean Page), mág Simon Aumar (Justice Smith) nebo druidka Doric (Sophia Lillis)….
O adaptaci hry Dračí doupě se již kdysi dávno někdo pokusil. A nebyla to hezká podívaná. Na snímky Dračí doupě 2 a Dračí doupě 3 do velké míry neměli chuť ani ti největší sadisti, Dungeons & Dragons ovošem pořád zůstává oblíbenou záležitosti, kdy se dalo čekat, že jednou dojde na pokus o novou adaptaci. A skutečně se tak stalo. Chris McKay sice spolu s Michaelem Gillem stojí za příběhem filmu, před režií snímku dal ovšem přednost snímku Válka zítřka. Jeho režijní povinnosti tak převzalo duo Jonathan Goldstein a John Francis Daley, které s Gillem dokončilo scénář. Goldstein a Daley jsou známé autorské duo, které stojí za scénářem k prvním Šéfům na zabití, po jejich režijním debutu Noční hra poté právě oni dostávají na starost adaptaci známé značky firmy Hasbro. Kvalitních fantasy především v dnešní době není nikdy dost, dá se ovšem Čest zlodějů zařadit mezi ně?
Dá se vlastně těžce věřit tomu, že to celé mohlo dopadnout líp. Mix fantasy, heist filmu a komedie je ten typ filmu, který si diváka hned na začátku získá svou osobitostí. Jde o adaptaci deskové hry, kdy její kořeny sahají až do roku 1974, za ta léta se kolem světa vytvořila obrovská fanouškovská základna. Scénář tria Goldstein, Daley, Gillo poté zaujme tím, že se nikdy nebere extra vážně, zároveň ovšem nikdy neskáče do vod parodie. Především ovšem potěší svou hravostí. Výsledek za pochodu připomene tvorbu Guye Ritchieho, Sama Raimiho, Jamese Gunna či dua Phil Lord a Chris Miller, v jisté míře poté jeho atmosféra připomíná Monty Python a Svatý grál, Princeznu nevěstu nebo Shreka, zároveň ovšem zvládá působit i jako velkolepé fantasy kráčející ve stopách Pána prstenů nebo filmového Warcraftu, snadno poté za pochodu evokuje i Indiana Jonese nebo Strážce Galaxie. Neznamená to ovšem, že by Čest zlodějů obsahovala sérii popkulturních narážek a mix mezi poklonou a zesměšňováním legendárních filmů. Vzniká poté film, který kdovíjak nesází na to, že divák musí znát lore původní deskové hry, jde o zlatý příklad, kdy se látky chopí tvůrci, kteří se snaží zdrojový materiál správně uctít, zároveň ovšem servírují záležitost, která k nadšení nedonutí maximálně skalní fanoušky.
Na filmu je vidět jeho rozpočet oficiálně stanoven na 151 milionů dolarů. Nejen výrazné produkční hodnoty, které jsou spojené s poměrně velkolepou výpravou, především potěší, že někdo tentokrát očividně více sází na praktické efekty a masky. Představuje se dostatečně výrazný fantasy svět, kdy se za pochodu daří ve stručnosti vysvětlit zákonitosti světa a různých ras/frakcí, zároveň představený svět působí barvitě a jako základní představení světa, ve kterém by se ještě mohlo mnoho zajímavých příběhů s mnoha zajímavými postavami, lokacemi i hrozbami odehrát. Výsledek především působí skutečně epickým dojmem, především i proto, že Goldstein a Daley za kamerou zvládají mnohokrát mile překvapit.
Čest zlodějů hned na počátku stručně odvypráví pozadí hlavního hrdiny Edgina Darvise, následně se film vrhá rovnou do akce. Čest zlodějů má výtečné tempo, kdy zvládá vyvolat dojem, že se toho stihne za 134 minut stát opravdu mnoho, výsledkem je poté fascinující fantasy výprava, která jednou vytře zrak sofistikovaně vystavěným útěkem před hrozbou ve formě zdánlivého dlouhého záběru, zároveň potěší i tím, že přes častou sázku na humor zvládá nějak pracovat i s postavami, vzájemnými vztahy a především osobnější rovinou. Soundtrack Lorneho Balfea poté vzdáleně zvládne připomenout legendární soundtrack Howarda Shorea k trilogii Pána prstenů, konkrétně v tom smyslu, že soundtrack se nějakým způsobem snaží těžit z fantasy folkloru daného světa. Soundtrack zvládá podtrhávat napínavé momenty (které čítá nejen zmíněná sofistikovaná práce se zdánlivým dlouhým záběrem) i ty momenty, které jen představují dostatečně zajímavý svět, kdy již takové plány na seriálový spin-off dávají s tak očividně zajímavým světem rozhodně smysl.
Každý z ústřední skupiny má své specifické vlastnosti, každý má svou stěžejní úlohu, každá má své momenty pro zazáření. Překvapit tak můžou i Michelle Rodriguez nebo Justice Smith, ve snesitelnější podobě se jednou zvládá představit i Regé-Jean Page, Chris Pine je nadále neskutečným sympaťákem, Hugh Grant poté povinně musí hrát záporáka, kterého nelze brát dvakrát vážně, přesto opět svým klasicky uvolněným způsobem zvládá vyvolat dojem, že si roli užívá, výraznější úlohu poté po delší době dostává talentovaná Sophia Lillis. Ústřední hrdinové jsou poté zajímaví v tom, že každý z nich má své drobné nedostatky či traumata, kdy právě to připomene Jamese Gunna, který se často ve své tvorbě zaměřuje na loosery. Goldstein a Daley poté ani na moment nezvládají vyvolat dojem, že jim docházejí nápady, toto fantasy působí rozmáchleji a rozmáchleji, působivou podívanou tak zůstává sekvence s drakem, sekvence v aréně i samotné finále.
Traileru se navíc daří ignorovat poměrně funkční emocionální linku, která ve finále filmu přináší správné emocionální vyvrcholení, zároveň dokazuje, že i přes uvolněnou atmosféru umí takhle fantasy podívaná ve správný moment hrát na vážnou notu, právě tím evokuje zmíněnou Princeznu nevěstu nebo Shreka. Dost možná se tu až příliš nechávají otevřená vrátka pro nějakou širší mytologii a pokračování, zběsilé vyprávění je chvílemi možná až příliš zběsilé. Kvalitních fantasy ovšem skutečně není dost. A v součtu je Čest zlodějů fantasy skvělé. A to nejen díky jednomu nečekanému a milému cameu.
Je Dungeons & Dragons: Čest zlodějů startem nové úspěšné filmové fantasy franšízy? Měl by být! Skvělá fantasy podívaná, která nepostrádá nápady a zběsilou dobrodružnou fazónu, která si diváka získá už během startovní expozice a následně ho odmítne pustit až do závěru. Na hráče dračího doupěte se sice pořád někteří dívají skrze prsty, rozhodně by ovšem kvůli tomu neměli ignorovat tento film. Jde totiž o ukázkový případ skvělého dobrodružného filmu, který má potenciál stát se Robinem Hoodem: Králem zbojníků pro novou generaci….
