Je rok 1947 a Mildred Ratchedová (Sarah Paulson) začíná pracovat jako ošetřovatelka ve špičkovém psychiatrickém ústavu. Za jejím dokonale upraveným zevnějškem se ale skrývá čiré zlo…..
Dle románu Kena Kenseyho Přelet nad kukaččím hnízdem z roku 1962 vznikla v roce 1975 stejnojmenná filmová adaptace, která dodnes patří mezi nejslavnější filmy všech dob a především v něm je i díky účasti režiséra Miloše Formana obrys zlatých českých ručiček. Především je ale film úkazem dvou legendárních a naprosto strhujících hereckých výkonů: Krom Jacka Nicholsona v roli Randalla McMurphyho je tu totiž také Louise Fletcher, která naprosto bravurně ztvárnila čiré zlo v podobě sestry Ratchedové a vznikl tak i jeden z nejproslulejších filmových záporáků. Dle účelu má divák sestru Ratchedovou nenávidět a i proto je závěr Přeletu dost možná jedním z nejtragičtějších filmových závěrů všech dob. Nicméně se aktuálně píše rok 2020 a sestra Ratchedová dostala vlastní seriál!
Producent, scenárista a režisér Ryan Murphy se během několika let stal jedním z nejúspěšnějších televizních tvůrců, který stojí za úspěšnými projekty jako Glee, American Horror Story, American Crime Story nebo Feud. Především mají ale Murphym vyprodukované seriály společné trademarky mezi které patří specifický vizuální styl, a především Murphy většinou umí servírovat bravurně vykonstruované plot twisty jako na běžícím páse. A to byl i pro mně jakožto naprosto velkého fanouška American Horror Story (jsem jeden z mála, který odmítá potvrdit, že šel ten seriál lehce ke dnu) trošku dle očekávání problém, protože jsem si nebyl nějak jistý jestli se zrovna tenhle přístup k sestře Ratchedové a k prequelu, který předchází událostem Přeletu nad kukaččím hnízdem hodí. A ve finále jsem se vlastně obával tak trochu napůl.
Zásadní problém je ten, že sestra Ratchedová byla v Přeletu nad kukaččím hnízdě prostě a jednoduše čiré zlo, která působila jako sadistické, zlé a především bezcitné stvoření a samotný nápad na seriál, který víceméně sliboval, že ukáže jak se z Mildred Ratchedové stala ta sestra Ratchedová v Přeletu mi přišel víceméně směšný a zbytečný, protože to nebyla informace, kterou bych v původním filmu potřeboval a především jde o klasické a opravdu už tak trochu otravné odůvodňování toho, že každý je zlý z nějakého důvodu a nikdo se prostě nenarodí jako jednoznačná svině. V samotném seriálu je už od začátku sestra Ratchedová v podstatě taková jako v původním filmu, seriál se ale přece jen snaží vysvětlovat, že v ní přece jen možná je trocha lidskosti a především, že je schopná lásky! Její romantická linka s postavou Gwendolyn v podání Cynthie Nixon ale víceméně prostě a jednoduše nefunguje a je to jedna z podzápletek, která seriálu za mně tak trochu ubližuje.
Nejsem si také úplně jistý tím jak moc skvělý výběr je právě Sarah Paulson. Ta překvapivě velmi dobře zvládá tu bezcitnou a zlou stránku Ratchedové a jde z ní většinou stejný lehký strach jako z podání Fletcherové v původním snímku. Jakmile ale Sarah Paulson přepíná do té normální (víceméně falešné) stránky tak jsem s ní měl většinou času problém a především je nutné zmínit, že se Paulson možná úplně na tuhle roli nehodí. Po ztvárnění Louise Fletcherové je laťka nastavená samo sebou vysoko, i přesto, že Sarah Paulson nepodává nejhorší výkon je tohle jednoduše role, která jí stoprocentně nesedne.
Murphy si klasicky zvládl pohlídat vizuální stránku a nutno dodat, že v seriálové konkurenci těžko hledat tak překrásné hrání s barvami, víceméně se jde ale úplně jiným směrem než u Přeletu nad kukaččím hnízdem což pro spoustu lidí může být zásadní problém. Velmi výrazně Ratchedová připomíná 2. sérii American Horror Story a Murphy se zde především opět sází na své zvraty. Ty většinou opět dokáži posadit na zadek a nedokážu si vybavit téměř nikoho kdo by takové zvraty dokázal v televizní konkurenci prodávat, přesto je ale možná lepší u sledování Ratchedové zapomenout na to, že nějaký Přelet nad kukaččím hnízdem vůbec existuje a brát Ratchedovou jako věc, která si žije ve svém vlastním světě podobně jako to třeba minulý rok udělal Joker. Tím pádem se i vyhnete srovnávání s podáním Louise Fletcher a i s pojetím Miloše Formana, které Murphy zcela jistě ignoruje a jede si po vlastní ose.
Sarah Paulson možná v tomhle případě nebyla úplně nejšťastnější castingová volba, v rámci možností a především faktu, že existuje ve stínu Louise Fletcherové se o jejím výkonu rozhodně nedá říct vůbec nic špatného. Velmi výrazně se ale musí pochválit zbytek castingu, který čítá jména jako Sharon Stone (její nejlepší role od Casina!), Finn Wittrock (který je podobně jako v American Horror Story: Freak Show nezřízená střela a je naprosto parádní), Vincenta D´Onofria nebo Judy Davis. Všichni tito zmínění si herecky vyhráli a zařizují se o to aby divák jen neztratil z veškerého dění pozornost, což by ve finále byl dost možná i lehčí úkol než se zdá. Ratchedová totiž není vyloženě nezajímavá, její potenciál ale není využit tak dostatečně jak by mohl být.
První čtyři epizody jsou velmi fajn, především tedy třetí a čtvrtá, které jsou vlastně jedním dílem rozděleným do dvou částí. V páté, šesté a sedmé epizody poté dojde k menšímu zhoršení a především dost možná zbytečnému natahování a přílišného budování menších podzápletek, osmá epizoda toto ale vše tak trochu vynahrazuje a dokáže nalákat na již odklepnutou druhou sérii. Pořád se tu sice pracuje se zásadně zvláštním pojetím sestry Ratchedové, rozhodně tu ale vidím potenciál a i proto neříkám druhé sérii ne. A hlavně i proto, že jsem si první sérii navzdory jejím jasným záporům vlastně užil. Murphy ale podobně vrcholnou seriálovou pecku jako American Horror Story, American Crime Story nebo Feud tentokrát nevytvořil a dost možná si tentokráte ukousl až příliš velké sousto spojené s tím, že pořád kráčí ve stínu jednoho z nejzásadnějších filmů všech dob. To prostě není jednoduchá pozice.
Ratchedová je spíše působivý herecký koncert většiny zúčastněných než zásadní seriálový milník, který by si bez problému obhájil svou existenci. Díky právě zmíněným hereckým koncertům, překrásnému vizuálnímu pojetí a především pořád funkčnímu vyprávění napříč epizodami je to pořád fajn záležitost. Druhá série má ale potenciál překvapit a být ještě něčím víc, otázka ovšem je zda je to v rámci rozdaných karet ještě vůbec možné. Od seriálu jehož existenci jsem nikdy nevyžadoval a pořád se nezbavil pachu lehké zbytečnosti jsem ale rozhodně čekal horší věci….
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Netflix
