Po rozpadu Společenstva Prstenu se cesty jeho členů rozdělily. Hobbit Frodo (Elijah Wood) se svým sluhou Samem (Sean Astin) putují k Hoře Osudu, jen tam mohou sprovodit ze světa obávaný Prsten moci. Musí se však vypořádat s Glumem (Andy Serkis), který se snaží Prsten ukrást, ale hobiti ho přemůžou, spoutají a donutí ho, aby je vedl k bráně Mordoru. Aragorn (Viggo Mortensen) s elfem Legolasem (Orlando Bloom) a trpaslíkem Gimlim (John Rhys-Davies) se vydávají po stopě skřetů, aby osvobodili z jejich zajetí hobbity Smíška (Dominic Monaghan) a Pippina (Billy Boyd). Mezitím však sílí moc temného pána Saurona, který se spojil se zrádným čarodějem Sarumanem (Christopher Lee) a společně upínají všechny síly k získání Prstenu. Kdyby ho znovu získali, pak by byla Středozem definitivně odsouzena k zániku. Naše hrdiny tak čeká ještě dlouhé putování a mnohé nástrahy, než se jim podaří Prsten moci jednou provždy zničit.
Tvůrci měli štěstí v tom, že se stal Pán prstenů: Společenstvo Prstenu megahitem, protože se celá trilogie natočila dohromady a v případě neúspěchu prvního dílu by vydání nadcházejících filmů byla velmi komplikovaná. Díky tomuto faktu nicméně mohli Dvě věže, druhý díl trilogie do kin dorazit už rok po Společenstvu Prstenu a definitivně tak díky tomu tehdy potvrdit, že se skutečně dohromady skládá jedna z nejlepších filmových trilogií všech dob!
Už ve Společenstvu Prstenu byli položeny válečné základy, teprve až Dvě věže jsou ale definitivně válečným filmem, který je ještě výpravnější, akčnější a v rámci možností ještě větší než předchozí díl. Co se týče veškerého audiovizuálního zázemí ale vše zůstává vrcholné jako u předchozího dílu a i díky tomu se vlastně celkově těžko srovnává, který díl Pána Prstenů je ve finále nejlepší a který nejslabší. Za mně ale zůstávám u scénáře, že se jde každým dílem přece jen ještě o ždibec výš a Dvě věže jsou tedy z trilogie Pána Prstenů druhé nejlepší.
Zatímco Společenstvo Prstenu víceméně muselo diváka nejdřív do celého dění zasvětit, Dvě věže už jedou dramaturgicky a tempově na plné obrátky. Zároveň jsou Dvě věže výrazně vážnější a temnější a obchází se bez podobných pasáží jako hobití oslava v prvním filmu. Ano, dochází tu k odlehčenějším (a opět funkčním) momentům, definitivně se ale hraje o hodně a na nějaké to vtipkování tu opravdu není čas.
Peter Jackson a jeho tým opět dávají knižní předloze Pána prstenů tu nejlepší možnou podobu a i když si jí výrazně více začínají upravovat obrazu svému a přidává některé zásadní prvky (v knize byste například kromě Legolase v Bitvě o Helmův žleb těžko hledali ještě nějakého elfa navíc a více prostoru tu opět dostává love story mezi Aragornem a Arwen), nejde o změny, které by nefungovali a kvůli kterým by měli fanoušci knih automaticky právo prskat. Naopak právě takovým zasazením armády elfů do Bitvy o Helmův žleb se tak podaří ukázat, že se v aktuálním dění Středozemě hraje opravdu o všechno a některé staré konflikty a sváry prostě musí jít v rámci dobra stranou.
Každá trilogie potřebuje začátek a konec, stejně tak ale potřebuje pochopitelně svůj prostředek. Dvě věže perfektně navazují na Společenstvo Prstenu a dělají vše co by správné pokračování dělat mělo- Ještě dále rozvíjí své charaktery, snaží se zvýšit laťku a zároveň i přes jasný neuzavřený konec lákající na závěrečnou část musí Dvě věže fungovat sami o sobě a daří se jim to.
Společenstvo Prstenu se ve filmu rozdělilo a scénář tak skáče mezi Froda a Sama s jejich novým kamarádem Glumem, Aragorna, Legolase a Gimliho, kteří narazí na nečekaného starého přítele a dostanou nový úkol v podobě spasení lidského království Rohan a Smíška a Pippina, kteří se setkají s novými potencionálními spojenci. Těžko se přitom všem vybírá s kým chcete aktuálně trávit čas a to jen důkaz toho, že žádná z těchto linek není slabší.
Frodo a Sam narazí na legendami proslulého Gluma a Frodo, kterému je stvoření líto mu nabídne spolupráci v podobě bezpečného doprovodu do Mordoru. Už zde vzniká rozkol mezi Frodem a Samem, protože Sam je zcela opačného názoru a kreatuře na rozdíl od Froda zdaleka nevěří. Už zde tedy vzniká zajímavý konflikt, protože mezi Frodem a Samem doteď fungovalo zcela bezkonfliktní přátelství, které ještě utvrdil emocionální závěr Společenstva Prstenu. Tento nečekaný konflikt je poté ještě zcela zásadněji využit v Návratu krále, zde má ale své pevně stanovené základy a připravuje pro to velmi elegantním způsobem půdu. Andy Serkis se zde jinak představil jako legendární Glum a definitivně zde dokázal, že je herec schopný předvádět výkon hodný Oscara i kdyby jen v pouhé motion-capture podobě. Ať už je to Serkisova řeč (v reálu má Serkis tak drsný hlas, že je až neuvěřitelné, že je Glumův hlas opradu jeho), jeho kreace či grimasy tak jde o vskutku fenomenální výkon, který položil základy pro to aby se stal Serkis legendou motion-capture výkonů a dokonce se tehdy hodně bojovalo o to aby nominaci na Oscarech opravdu dočkal. Nestalo se tak, dodnes je ale jeho Glum legendární a to bohatě stačí.
Mezi Legolasem a Gimlim definitivně vzniká přátelské pouto, které je protkané vzájemným rýpáním a poznámkami, už jen když se ale Legolas Gimliho zastane dokazuje, že si tahle dvojka na sebe zvykla a jsou schopni staré spory ras elfů a trpaslíků hodit za hlavu. Aragorn se jinak později stane v Bitvě o Helmově žlebu víceméně velitelem armády, což je jen náznak toho, že je pořád dědicem Gondorského trůnu a mohl by se stát vládcem trůnu o který vlastně pořád víceméně nestojí. Pořád je ale především klíčová jeho láska k Arwen, kterou ale ničí fakt, že by měla Arwen v nejbližší době odjet do Země neumírajících. S postavou Aragorna se v rámci celé trilogie pracuje dost možná nejlépe a Dvě věže to jen dokazují.
Smíšek a Pippin se poté definitivně z dříve pořád rozjívených a tak trochu neschopných hobitů mění v muže, kteří si uvědomují, že může dojít ke konci světa a pro to aby o své přátelé a svůj svět nepřišli se i oni snaží co to jde. Jak už jde poznat z předloh J. R. R. Tolkiena tak se Tolkien inspiroval právě svými zážitky z 1. světové války a faktem, že válečný konflikt lidi mění. Jde to poznat na všech hlavních hobitech, především na právě Frodovi, který nese nejtěžší břemeno a uvědomuje si, že se dost možná ze své cesty do Mordoru nevrátí živý.
Dvě věže jsou definitivně válečným filmem, kdy definitivně začínají vojska Saurona spojeného s čarodějem Sarumanem plenit Středozem a dochází tak k skutečné válečné atmosféře, která vrcholí v podobě Bitvě o Helmově žlebu, která je naprosto úžasně zpracovaná a jde o další posunutí už tak vysoké laťky v rámci celé trilogie. Jacksonovi se daří předvést přehlednou a úžasnou akci ze které jsou cítit opravdová jatka, zoufalost a beznaděj. Dodnes je Bitva o Helmův žleb jednom z nejlepších filmových bitev, která by neměla v rámci trilogie konkurenci, kdyby o rok následně nedorazil Návrat krále a neposunul laťku ještě více na totální vrchol.
Opět se Jacksonovi daří předvádět epické momenty jako je další konfrontace s Nazgûly, zcela pro film vytvořená konfrontace s vrrky nebo právě celá zmíněná Bitva o Helmův žleb. Opět přitom všem naprosto bravurně fungují i konverzační scény, opět tu každá zásadní postava dostává svůj moment slávy a zároveň se Jacksonovi stylově podaří představit postavy nové jako Théoden, Éowyn, Éomér nebo Faramir. Opět se tu bravurně vysvětlují zákonitosti a mytologie Středozemě za pochodu, opět jsou tu momenty při kterých mrazí a zároveň tu jsou momenty zcela emocionální. Kameraman Andrew Lesnie a skladatel Howard Shore u Dvou věží neklesli na mysli a díky tomu jsou Dvě věže také obrazově nádherné a zároveň mají též Dvě věže naprosto bravurní soundtrack. Dvě věže jsou jednoduše stejné geniální jako Společenstvo Prstenu a pak už jen záleží na tom, který díl je přece jen o ždibec lepší.
Dvě věže jsou nejlepším možným prostředkem trilogie, který funguje jako úžasný přechodník mezi startem a finále a má na rozdíl od svého předchůdce štěstí v tom, že funguje už v představeném světě a místo zasvěcování do světa Středozemě tak může jet zběsilým tempem. Celé to ale ve finále s jednotlivými díly filmové trilogie Pán prstenů opravdu je jako srovnávat rubín, smaragd a diamant……
Trailer:
Verdikt: 5 z 5
Photo © 2002 New Line Cinema
