Nadaná studentka akademie FBI Clarice Starlingová (Jodie Foster) je přidělena k případu masového vraha Buffalo Billa (Ted Levine), který své oběti stahuje z kůže. Clarice navštíví v baltimorské vězeňské nemocnici bývalého vynikajícího psychiatra Hannibala Lectera (Anthony Hopkins), odsouzeného na doživotí za sérii brutálních vražd a kanibalismus, který by o vrahovi mohl něco vědět. Odsouzený psychiatr Clarice zároveň děsí a fascinuje…

Hannibal Lecter se (se změněným jménem na Hannibal Lecktor) již před Mlčením jehňátek jednoho filmového zpracování dočkal v podobě Manhuntera Michaela Manna, tou pravou výbornou adaptací se stal právě ale až snímek Jonathana Demmea. Teprve až právě Mlčení jehňátek v roce 1991 definitivně sklonilo poctu té geniální literární postavě Thomase Harrise, představila mnoho silných hereckých výkonů, ukázala jak ideálně skloubit mnoho žánrů jako krimi, psychologický, thriller či horor a dokázala, že romány Thomase Harrise jde naprosto parádně převést do filmové podoby. Když se to dělá ovšem opravdu správně, naplno se podaří vystihnout ducha Harrisových románů a jeho ikonické postavy a zároveň se filmařskými postupy adaptace vydá též tak trochu svým jiným směrem. Zároveň ovšem poselství příběhu vystihne naprosto bravurně.

Mlčení jehňátek je vším, jenom ne klasickou kriminálkou. Je to film o snaze o dopadení sériového vraha, zároveň o vyrovnání se s dětským traumatem, změně, soubojem s podceňováním a především zátěžové zkoušce vlastních schopností. Demmeova adaptace je stejně tak komplexní jako knižní předloha a i přes lehké změny (jinak jde ovšem o velmi věrnou adaptaci) se jí myšlenku skutečně naprosto výtečně podařilo převést do filmové podoby.

Clarice Starlingová je jakožto studentka FBI vhozena do světa silných mužů, přičemž se naprosto bravurně podaří ztvárnit to, že je Jodie Foster oproti všem mužům od policie a FBI jednoduše poloviční. Jodie Foster byla výborně obsazena nejen typově, ale zároveň je v roli opravdu skvělá. Už úvodní scéna naprosto výtečně ukazuje, jak jde Clarice Starlingová v rámci výcviku FBI na hranu svých fyzických sil a výtečný záběr ve výtahu, který ukazuje Clarice pouze ve společnosti dvoumetrových mužů je jedním z těch důkazů, kdy vizuální zpracování nahrazuje vnitřní monology, které do filmové podoby není tak snadné převézt. Scenárista Ted Tally vzal předlohu Thomase Harrise a jeho Clarice napsal přímo na tělo Jodie Foster a dost možná i proto ona v té roli tak výborně funguje. Pravdou nicméně zůstává, že ať už musí Foster ztvárnit studentku akademie FBI na dni fyzických sil, musí vézt silné dialogové konverzace s Hannibalem Lecterem nebo se definitivně stát tou silnou ženou, kterou chce být, Foster se to daří skvěle.

Výkon Anthonyho Hopkinse v roli Hannibala Lectera byl tak mistrovský, že mu stačilo pouhých 16 minut, aby získal Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Stačil by mu přitom už jenom nástup na scénu. Do první scény s Hannibalem Lecterem se výborně daří budovat děsivou atmosféru, která kolem Hannibala kanibala oplývá a pak definitivně přijde Hopkins na scénu a Hopkins hned svým prvním gestem dokáže naprosto vystihnout mrazivost, která kolem něj sálá. Při svém prvním nástupu na scénu se Hopkinsův Hannibal opravdu začne vyjadřovat jako chytrý muž, zároveň je ale od začátku jasné, že s tím skutečně není něco v pořádku a nejde jen o to, že divák pár minut nazpátek slyšel, co všechno tenhle kanibal spáchal. Právě zde fungují náznaky ohledně toho, jakých brutálních skutků byl Hannibal schopný a představivost v tomhle ohledu působí mnohem lépe než kdyby nám byli Hannibalovy skutky představeny v rámci flashbacků. Hopkins je prostě naprosto fenomenální a naprosto z něj jde cítit ta děsivá aura. Ať už mluví o tom, že si užil kvalitní játra s fazolemi a výborným chianti nebo se vyloženě vyžívá v posmívání Clarice Starlingové, Hopkinsův výkon je tak silný, že byste mu toho šíleného kanibala skutečně věřili. A to nemluvíme o momentu, kdy Hannibal dostojí své pověsti a ukáže se, že všechny ty opatření měli zcela svůj důvod. Hopkinsův Hannibal se napříč filmem ukáže jako nebezpečný manipulátor, velice inteligentní člověk s výtečným dedukčním talentem a především skutečně brutální vrah, což dohromady tvoří nebezpečnou konfrontaci, která Hopkinsova Lectera dělá jednu z nejnebezpečnějších filmových postav a zároveň jedno z nejsilnějších hereckých ztvárnění v historii kinematografie.

Mezi Hannibalem a Clarice ovšem vzniká víc než pouhá spolupráce na případu. Navzájem se zaujmou, protože jsou oba velmi zajímavé osobnosti, ovšem oba z různých důvodů. Konzultace ohledně případů fungují na takové bázi, že Hannibal vždy chce informaci za informaci a tak se postupně dozvídá více o minulosti Clarice a i přesto, že jí do jisté míry deptá připomínkami na dětství, právě svěření se o svém dětském traumatu ve finále pomáhá Clarice k síle ohledně konfrontace Buffalo Billa.

Ve stínu Anthony Hopkinse ještě ve filmu je jeden vynikající výkon v roli šíleného vraha a to Ted Levine jakožto Buffalo Bill. Od začátku je víceméně jasné, jak přesně Buffalo Bill vypadá a je to zcela jedno. Jde totiž pouze o přezdívku a zároveň má tak člověk příležitost vidět v jakém psychologickém rozpoložení hlavní protivník je. Levine je jakožto Buffalo Bill děsivý a především jde též o velice zajímavý charakter. I Scott Glenn jako vedoucí FBI Jack Crawford výtečně funguje jako mentor Clarice a celkově je pro mě Glenn nejlepším představitelem této role v rámci historie adaptací knih Thomase Harrise.

Demme společně s kameramanem Takem Fujimotou bere během rozhovorů postav důraz na detaily jejich tváře. Díky tomu se divák nejen velmi snadno vcítí do aktuálních stavů postav, ale zároveň to celé ještě více prodává atmosféru ještě o poznání více. Stejně tak se elegantně pracuje se střihem jednotlivých záběrů, kdy se zároveň střihem bravurně buduje napětí v tom osudovém finále. A do toho celou dobu hraje famózní soundtrack Howarda Shorea, který naprosto výtečně sedí k jednotlivým pasážím a ve finále nakonec máte pocit, že vznikl jeden z nejkomplexnějších thrillerů všech dob, který ani po 30 letech neztratil nic ze svého výtečného kouzla.

Společně se Stalo se jedné noci a Přelet nad kukaččím hnízdem je Mlčení jehňátek dodnes posledním filmem, který získal Oscara ve všech pěti hlavních kategoriích (film, režie, hlavní herec, hlavní herečka, scénář) a to naprostým právem. Děsivý Hopkins, výtečná Foster, bravurní Levine, výtečný tvůrčí vedení, vizuálně neskutečně kreativní a především skutečně komplexní a duchem držící se knižní předlohy. Mistrovský thriller, který skutečně nestárne a výtečně funguje i po třech dekádách……

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.