Neznámí pachatelé potopili u řeckých ostrovů britskou špionážní loď. Na její palubě se nachází počítač na ovládání řízených střel. James Bond (Roger Moore) jej má zachránit než padne do ruských rukou. Zdá se však, že rejdař dvojí tváře Krikatos (Julian Glover) společně s násilnickým králem pašeráků Columbem (Chain Topol) směřují ke stejnému cíli. Melinda Havelock (Carola Bouquet), krásný anděl pomsty, se stane Bondovi v poslední vteřině více než jen zachránkyní…
Začínají 80. léta, což jsou pro Jamese Bonda hodně divoké roky. Během téhle dekády vznikne celkem 5 oficiálních bondovek (+ Nikdy neříkej nikdy, neoficiální bondovka, kde se do hlavní role vrátil Sean Connery), přičemž po roce 1989 se James Bond na 6 let následně odklidí ze stříbrného plátna. V roce 1987 poté vůbec poprvé od roku 1973 dojde k tomu, že v roli Jamese Bonda Rogera Moorea vystřídá Timothy Dalton. Ještě právě před Daltonem si Moore během 80. let stihl zahrát ještě ve 3 bondovkách. A všechny tyto bondovky v 80. letech mají jednu věc společnou- Režiséra Johna Glena!
Pro Johna Glena byla 12. bondovka s názvem Jen pro tvé oči režijním debutem, přesto ale neměl s agentem 007 svou první zkušenost. Šlo totiž o střihače a režiséra druhého štábu, který již předtím stříhal bondovky Ve službách Jejího Veličenstva, Agent, který mne miloval a Moonraker a sloužil u nich právě i jako režisér 2. štábu. Právě po předchozí bondovce Moonraker dostal Glen příležitost bondovku režírovat a následně se jako režisér ujmul všech bondovek, které vznikli do roku 1989. A hned u té první se právě dalo trochu kroutit hlavou nad tím, proč právě Glenovi byla svěřena budoucnost celé série na několik následujících letech.
Jen pro tvé oči není rozhodně špatným filmem a ani špatnou bondovkou. Glen zvládá akci, Moore i ve věku 54 let pořád dokáže působit celkem svěže a po Moonrakerovi se Mooreův Bond objevil ve realističtější bondovce, kde se navíc samotný úvod vrací k bondovce V tajných službách Jejího Veličenstva a Bond si tak během úvodní sekvence vyřídí všechny účty s jedním plešatým záporákem, který má zálibu v bílých kočičkách (kvůli problémům s právy nikdy nemohlo padnout, že to je Blofeld, chytrý divák si ovšem Bondova nejikoničtějšího záporáka snadno domysl a následně ho zarazí, že si s nejslavnějším Bondovým protivníkem víceméně vytře zádel). Právě úvod, který se je víceméně pojat jako cesta odvety a zároveň si udržuje Mooreův styl menší komické odlehčenosti (viz. samotné zneškodnění Blofelda) ukazuje, že se Bond po Moonrakeru víceméně vrací k dřívějším kolejím a tentokrát se skutečně vracíme k realističtějšímu pojetí. A většinu času to přece jen funguje. Problém tkví v tom, že na Mooreovi už je ten věk přece jen poznat, některé akční sekvence už působí skutečně velmi směšně (lyže, čert vem tu nápaditost) a Glen většinu času přeskakuje mezi klasickou Mooreovou šílenou bondovkou s gagy a zároveň se snaží v podstatě naservírovat vážný film o pomstě, která v tomhle případě pramení z Bond girl Meliny Columbo v podání Carole Bouquet. Právě tato Bond girl je díky silnému archu dost možná jednou z nejlepších/rozhodně nejzajímavějších Bondových žen a navíc má atributy, které snadno agenta 007 donutí k jejímu svádění. U Jen pro tvé oči je ale pořád přece jen většinu času cítit jistá nejistota v ohledu směru, která mě osobně přece jen chvílemi výrazněji vyrušovala.
Julian Glover je jako hlavní záporák Aristotle Kristatos super a Glover dokazuje, že je do role záporáků ideální. Ze všech bondových protivníků sice ve finále patří do té druhé půlky v rámci výraznosti, je to ale možná přece jen proto, že pořád platí, že od Goldfingeru po poslední Mooreovu bondovku jsou vytyčená jistá klišé, která se právě od Goldfingera opakují až po Vyhlídku na vraždu. Kvalitu Glovera výkonu to ale rozhodně nesnižuje.
Dech života má největší problém přece jen v tom, že se snaží být trochu komplexnějším a dospělejším filmem, který si ale pořád drží výrazné trademarky Mooreovy rozparáděné éry. Už tehdy se ale ukázalo, že by některé vážné motivy mohli ve spojitosti s Bondem opravdu fungovat a o několik let později se skutečně podařilo vymlátit. Dech života rozhodně není špatný film a pořád by se našlo pár horších bondovek. Zároveň jde bohužel o první bondovku od Dr. No, kde se v roli M neobjeví Bernard Lee, který zemřel těsně před premiérou a už v době natáčení nebyl schopný si roli M zopakovat. (Nový M se objeví až v následující bondovce Chobotnička, kde se vrací herec Robert Brown, který si předtím ve Špion, který mne miloval zahrál viceadmirála Hargreavese a je dost možné, že jde v podstatě o stejnou postavu). Jen pro tvé oči tak bylo první bondovkou, která dokázala fakt, že čas běží neskutečným tempem (alespoň původní Q poté vydržel do roku 1999) a především, že i když se Moore snaží, jeho blížící se šedesátka je velmi snadno rozpoznatelná. Přesto se Moore pořád dokázal v akčních sekvencích předvést a sérii ve finále definitivně opustil až ve věku 58 let. Režisér John Glen už zde nicméně dokázal, že bondovky alespoň částečně režírovat umí. Pak už byla pouze otázka, zda to dokáže předvést ještě lépe u těch následujících……
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © United Artists
