Laurie (Jamie Lee Curtis) je po útoku vraha Michaela Myerse převezena do místní nemocnice. Tam se za ní Michael vydává, v patách ho následuje doktor Samuel Loomis (Donald Pleasance)…..
John Carpenter v roce 1977 vytvořil nezpochybnitelnou klasiku jménem Halloween, která má jen z dnešního pohledu nezpochybnitelný problém v tom, že je pro moderní publikum s obtížnou poruchou pozornosti obtížný v tom ohledu, že se v něm vlastně ´´ moc nestane ´´. Byl to teprve až Halloween II, který pořádně definoval Michaela Myerse pro dnešní publikum. Větší body count, celkově výraznější brutalita a především skutečně větší definování toho, co dělá Michaela Myerse tím slavným slasherovým zabijákem v rámci dnešního vnímání. Je to ovšem skutečně dobře?
Michael Myers se především nikdy nemusel vrátit. Tvůrce původního Halloweenu John Carpenter už při tvorbě pomýšlel na to, že každý nový příspěvěk do série Halloween bude mít svůj vlastní příběh, série doslova měla být povídková bez navázání původní řádění Michaela Myerse. Nakonec se ovšem i druhý film věnoval příběhu Michaela Myerse. Druhý film poté z výrazné části naboural většinu toho, co Michaela Myerse dělalo Michaela Myersem, z dnešního pohledu ovšem Myerse definoval víc než kdokoliv předtím. I proto má původní Halloween II v rámci celé série velmi výraznou pozici.
Nejvýraznějším příspěvkem v rámci celé série je nejspíše zásadní zvrat ohledně motivace Michaela Myerse. Tento zvrat samotný John Carpenter prý vymyslel v podnapilém stavu a stal se zvratem, který nadále zůstává tak trochu podivným a i proto se film z roku 2018 nejspíše rozhodl tento kontroverzní zvrat ignorovat. Tento nový zvrat vlastně částečně připravil Michaela Myerse o jeho kouzlo, mnohem výraznější prohra je ovšem tehdejší snaha o to v rámci brutality přizpůsobit Halloween tehdejšímu hitu Pátek třináctého. Michael se tak skutečně stal brutálnějším a celkově šel druhý Halloween mnohem více vstříc brakovému žánru a výrazně se připravil o kouzlo, které tak výrazně skýtal první díl.
Debutující režisér Rick Rosenthal se tehdy série po Johnu Carpenterovi chopil slušně (paradoxně sérii poté částečně pohřbil v roce 2002 v rámci snímku Halloween: Zmrtvýchvstání) a natočil adekvátní velkolepější sequel, který ovšem postrádá kouzlo originálu. V rámci tehdejšího slasherového žánru Halloween II sice patří mezi ty nejlepší zástupce, pořád ovšem k dokonalosti chybí daleko. Michael Myers totiž v rámci pokračování přišel o veškeré napětí a skutečně již spíše sázel pouze na řadu brutálních vražd, které Halloween definitivně předurčili k brakovějším vodám.
Z dnešního pohledu vlastně Halloween II nastavil směr, kterým se série udávala po několik následujících let. V Halloweenu II byl možná Michael Myers brutálnější, částečně ovšem ztratil své kouzlo plíživého záporáka, který kuchyňský nůž vystrčí málokdy. Oproti původnímu filmu sice přibylo více obětí, Michael Myers ovšem větší aktivností částečně ztrácí své kouzlo.
Děj se odehrává bezprostředně po událostech prvního Halloweenu, navrátivší kameraman Dean Cundey přitom nadále umí pracovat s ideálním osvícením. Carpenter krom scénáře též opět obstaral hudbu a ta je nadále slibná. Rosenthal v rámci možností nadále dokáže solidně pracovat s atmosférou, při sledování se ovšem divák jednoduše nezbaví pocitu, že poprvé to šlo mnohem lépe. Halloween II přichází o brilantnost a jedinečnost původního filmu a skutečně Michaela Myerse nasměřoval směrem, kterým se vydával po dobu následujících dvou dekád. Při vzpomenutí na následující dvě dekády tupých béčkových záležitostí ovšem Halloween II ještě vyznívá jako mistrovské dílo.
Druhý Halloween je slušná záležitost, jejíž ignorance ovšem z dnešního pohledu dává zcela výrazný smysl i bez uvědomění si existence nejnovějších filmů. Závěrečné odhalení působí jako zvrat vycucaný z prstu a naprosto dává smysl, že samotný John Carpenter tohoto zvratu později litoval. Druhý Halloween přesto obstojí v konkurenci s ostatními filmy ze série Halloween a skutečně tuhle sérii dost možná definoval výrazněji než jakýkoliv jiný film ze série Halloween……
Verdikt: 3 z 5
Photo © Universal Pictures
